Datum: 02.08.2013

Prezident a ústavní zvyklosti

Prezident Miloš Zeman o ústavních zvyklostech prohlásil: „…pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“ (Právo, 11. 7. 2013 s. 4). Ústavní zvyklost je skutečně měkká norma. V podstatě ji lze vytvořit tím, že držitel určité funkce nějak postupuje. Normy jsou změnitelné stejně, jak byly vytvořeny. Stejným způsobem lze změnit snadno i ústavní zvyklost, když jiný držitel téže funkce svůj postup změní. V případě Miloše Zemana to bylo odůvodněno i tím, že byl prvním prezidentem zvoleným přímo občany, proto jeho demokratická legitimita byla jiná než u prezidentů předchozích.

Rozdíl od anglosaského právního systému, kde je pramenem práva i obyčej, spočívá v tom, že právní obyčej je závazný a právní zvyklost je jen doporučující. Právní obyčej není pramenem našeho práva. Ústavní zvyklost může doplnit mezeru v ústavních normách, nikoliv jako v případě závazného obyčeje ústavní normy měnit. Srovnání naší právní situace s postupy v Británii jsou nepřípadné. V případě rozporu zvyklosti a psané ústavní úpravy je nutné dát přednost psané ústavní úpravě před zvyklostí. Zvyklost lze užít tam, kde psaný právní předpis mlčí či nabízí možnost více výkladů, zvyklost nemůže být protiústavní. Samotnou měkkost pojmu zvyklost stvrdil roku 2001 i Ústavní soud, když mluví v případě sporu o kontrasignaci při jmenování guvernéra České národní banky o zvyklosti již na základě jednoho jmenovacího aktu, což bylo do té doby vnímáno jako nedostatečné.

Spor mezi textem zákona a jeho výkladem řešil již Ježíš. V Lukášově evangeliu v Podobenství o milosrdném Samaritánovi Kristus odpovídá na dotaz slovy: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ a nakonec praví: „Jdi a jednej také tak.“. Tedy je nutné jednat podle textu zákona. Ve sporu mezi zastánci textu a různými jeho vykladateli, kteří chtějí text zákona nahradit duchem zákona či po vzoru nacistické právní teorie materiálním jádrem, za který si dosadí to, co se momentálně hodí, je nutné trvat na závaznosti textu ústavy. Zvyklost závazná není a slouží někdy jen k odůvodnění politických chtění.

Mimochodem ústavní zvyklostí za původní Československé republiky bylo, že vláda, která byla jmenována prezidentem, který skončil v úřadu, podávala demisi po volbě nového prezidenta, pokud nešlo o stejnou osobu. Stalo se tak u vlády jmenované prezidentem Masarykem po volbě Edvarda Beneše v roce 1935, po volbě Emila Háchy 1938 i po volbě Klementa Gottwalda 1948. Pokud by byla dodržena tato ústavní zvyklost i dnes, přičemž první Československá republika byla parlamentní republikou, pak by vláda Petra Nečase skončila již v březnu 2013 po nástupu Miloše Zemana.
[ zpět ]