Rozhovor s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem

JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. Narozen 1969 v Brně. V letech 1983–87 studoval Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a 1987-92 Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté působil v letech 1992-96 jako asistent a 1996-2002 odborný asistent na Katedře správního práva Právnické fakulty v Brně, kde byl i v doktorském studiu, a zároveň jako advokátní koncipient advokáta Milana Kyjovského. V roce 1996 získal titul Ph.D. Od roku 1996 je advokátem. Od roku 1998 působí jako člen Zastupitelstva městské části Brna-střed, kde byl 2002-10 radním, a od roku 2002 je členem Zastupitelstva města Brna, kde také vykonával funkci radního 2002-2006 a 2010-12. Dne 3. 7. 2012 byl jmenován ministrem spravedlnosti.

 

1. Byl jsi nejen praktikující právník, ale též vysokoškolský učitel práva. Byla pro tebe právní teorie přínosem v běžné praxi a je vůbec teorie důležitá pro běžný život praktikujícího právníka?

Myslím, že vykonávat jakoukoliv právní praxi bez znalosti teorie práva a právní filozofie není možné, pokud chce právník vykonávat svou práci opravdu dobře. Musí se ale snažit orientovat v tom, co je opravdovou právní teorií překonávající „věky“ a co je jen módním pomíjivým trendem.

 

2. Vstoupil jsi do politiky, nejprve komunální a nyní celostátní. Jak moc považuješ v politice za přínosné klasické právnické vzdělání?

Pro politika na každé úrovni politiky je klasické právnické vzdělání výhodou. Každý ale musí počítat s tím, že politické postupy i myšlení a snad i zvyklosti se mohou diametrálně odlišovat od toho, na co je člověk zvyklý z procesů a myšlení právnického.

 

3. Považoval jsi jako advokát některou právní úpravu za tak špatnou, že by si ji nejraději zrušil či změnil? A jako ministru spravedlnosti ti tento názor zůstal?

Každý advokát považuje při výkonu své praxe ten či onen zákon za špatný. Ministr, a tedy člen vlády, je však povinen pohlížet na obecné právní předpisy objektivněji než z úzce profesního hlediska. Ze zákonů, jež jsem již považoval ani tak ne za špatné, ale spíše zastaralé a na jejichž změně se hodlám podílet, bych jmenoval např. procesní předpisy, jmenovitě občanský soudní a trestní řád. Myslím, že by tyto zákony bylo možné odformalizovat a zjednodušit.

 

4. Hovoří se o budoucnosti vrchních soudů a vrchních státních zastupitelstvích. Jak se díváš na jejich existenci?

Odpovím nejprve jako Moravan. Vrchní soudy a vrchní státní zastupitelství jsou dnes jedním z posledních pozůstatků přes tisíc let fungujícího zemského státoprávního uspořádání rozlišující zemi českou a moravskou. Z funkčního pohledu je třeba vyhodnotit, zda je obecně v justici vhodnější tří či čtyřstupňová soustava. S přibývajícím věkem se stávám zdá se konservativnějším, takže bych na stávajícím stavu nic neměnil. To ale neznamená, že např. při přípravě nového zákona o státním zastupitelství nevyslyším argumenty pro zrušení vrchních státních zastupitelství, budou-li to argumenty pádné.

 

5. Patříme ke státům, kde počet soudců a státních zástupců na obyvatele je jeden z největších v Evropě, přitom stále existují občanskoprávní spory i trestní řízení, která se vlečou řadu let a přesahují i v trestních věcech hranici 6 let, kterou Evropský soud pro lidská práva prohlásil za porušení práva na spravedlivý proces v přiměřené době. Máš představu, jak to napravit?

Jak jsem uvedl výše, považuji za nutné zjednodušit procesní předpisy, jimiž se soudy ve své činnosti řídí.

 

6. Finance hýbou světem. Neustále se mluví o rozpočtových škrtech. Jaké má v plánovaných úsporách rezort justice vyhlídky?

Justice nemá špatné vyhlídky, pokud jde o platy soudců a státních zástupců, neboť požívají zvláštní právní ochrany. Velmi nespokojen jsem s úrovní platů ostatních pracovníků v justici, jež považuji za nespravedlivé a intenzivně o této otázce jednám s premiérem i s ministrem financí. Odpovědi na tyto otázky tvořím v době, kdy ještě nebyl schválen státní rozpočet na příští rok, ale bude-li státní rozpočet schválen v podobě ze září tohoto roku, nemusí být škrty, samozřejmě z pohledu současné ekonomické situace státu, tak dramatické. Zvláštní problém tvoří oblast vězeňství, ale i v této oblasti jsem mírným optimistou.

 

7. Byl jsi jeden z aktivních vůdců studentské stávky v Brně. Stále se hovoří o deziluzích, blbé náladě atd. Jak osobně nyní vnímáš současné nálady?

Od roku 1989 uběhlo již 23let a chápu, že mnozí očekávali od demokracie více než je ve své definici schopna přinést. Tito lidé a samozřejmě část nejmladší generace mohou prožívat deziluzi či pocit nutné revolty. Jak však správně napsal jeden klasik, od demokracie nelze očekávat nic víc než, že nebude tyranií. K tomu dodávám, že demokracie prakticky není tím, co se o ní píše v knihách, ale tím, co z ní udělají lidé.

 

8. Jsi velký čtenář. Co bys uvedl jako příklad povinné četby pro právníka a co pro politika?

Raději než povinná mám termín literatura doporučená. Jak právníkům, tak politikům bych doporučil opakovanou četbu Listů federalistů. Z nádherné polemiky mezi opravdu přemýšlivými lidmi se lze naučit to základní, to je jak politicky a právnicky a přitom demokraticky myslet. Četba nás totiž nemá vést k učení se definic, ale k tomu, aby nás naučila a nutila přemýšlet.

 

Otázky kladl Zdeněk Koudelka

 

Původní článek: Rozhovor s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Trestní právo č. 1/2013, Wolters Kluwer ČR a.s. Praha, ISSN 1211-2860, s. 4-5.