Prezident není němý

Petr Uhl v článku Ne prezident, ale vláda řídí stát (Právo 1. 9. 2011, s. 6) kritizuje prezidenta republiky za projev k zahraniční politice, kde měl výhrady vůči vládě. Ovšem stát neřídí prezident ani vláda. Každý státní orgán má jen tu moc, kterou mu přiznává ústava či zákony. Stát nemá jednoho ředitele. Moc je dělena mezi řadu státních orgánů. I v oblasti výkonné je dělena mezi prezidenta a vládu a vláda si nemůže uzurpovat prezidentovy pravomoci, které mu ústava dává v oblasti zahraničních vztahů. Obviňování prezidenta za neústavní jednání, protože realizuje svá ústavní práva a nejedná dle pokynů vlády, připomíná hrdelní proces s francouzským králem Ludvíkem XVI., kterému parlament vyčítal, že vetoval některé proticírkevní zákony, byť mu to umožňovala francouzská revoluční ústava. Nelze sesazovat státní orgány za to, že vykonávají svá ústavní práva jen proto, že se to jinému orgánu nelíbí.

Naše ústava nedává prezidentovi bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemá prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další, kteří přijímají partnery ze zahraničí nebo v zahraničí vystupují. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády. Ústavní soud již rozhodl, že spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není. To, že někdy vyvolá prezidentův projev v zahraničí nesouhlasné reakce, není věc nová. I na projevy prezidenta Václava Havla reagovali jiní politici nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. 2. 2000. Prezidenti jsou ve svých zemích významnými osobami a s tím je spojena názorová vyhraněnost na různé otázky. Různost názorů je však podstata demokracie. Výstižná jsou slova Emila Soboty - právníka Kanceláře prezidenta republiky Masaryka a Beneše: „Naše ústava nikde nenaznačila, že by si přála mít prezidenta republiky němým.“