Datum: 31.12.2010

Palestina a my

Stát Palestina dosáhl 29. 11. 2012 uznání za nečlenský stát na Valném shromáždění Organizace spojených národů. Řádné členství kvůli vetu USA v Radě bezpečnosti není možné. Spojené státy podporují Izrael a bez jeho souhlasu odmítají uznat Stát Palestinu. Naše Ministerstvo zahraničí také uznání nepodpořilo. Česká republika však Stát Palestinu uznala ústavním zákonem.

Stát Palestina byl vyhlášen 15. 11. 1988 Jásirem Arafatem na zasedání Palestinské národní rady v Alžíru a dosud jej uznalo přes 130 států, více než Kosovo. Československo uznalo Stát Palestinu po jeho vyhlášení a navázalo s ním diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví. Při rozdělení Československa uznala Česká republika všechny státy, které uznávalo Československo k 31. 12. 1992. Toto uznání bylo učiněno čl. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem Československa, který byl přijat Českou národní radou 15. 12. 1992. Uznání Státu Palestina Československem nebylo pro nás závazné po zániku Československa. Závazné je uznání Státu Palestina ústavním zákonem České národní rady, kdy Česká republika nemusela Stát Palestinu uznat, ale udělala to ze své vůle v době demokratické. Nikdo Českou národní radu nenutil uznat všechny státy, které uznávalo Československo.

Jednou dané uznání de iure je neodvolatelné, byť se to v politice současné vlády neprojevuje. Vláda podporuje americké stanovisko a prezentuje postavení Palestiny jako zvláštní samosprávy na okupovaných územích, nikoli samostatného státu. Tato dvojakost se projevuje i v tom, že v Praze působí velvyslanectví Státu Palestina, zatímco Česká republika provozuje styčný úřad v Ramalláhu pro kontakt s palestinskými orgány, který nemá postavení velvyslanectví.

Jiný je případ Tchaj-wanu, kdy některé státy jej uznávaly za reprezentanta Číny a později tento postoj opustily, protož zde nejde o uznání státu, ale uznání vlády. Všechny státy Čínu uznávaly a uznávají, rozdíl je jen, zda někdo za vládu Číny uznává vládu v Pekingu či v Tchaj-peji (teorie jedné Číny). Uznání vlády je změnitelné, např. v Libyi jsme původně uznávali vládu Kaddáfího a od 29. 8. 2011 vládu povstaleckou.

O zahraniční politice se říká, že má být konzistentní. Musí se tedy respektovat jednou dané uznání, byť se to dalším vládám nelíbí. Pokud nyní odmítneme respektovat naše uznání Státu Palestina, vytvoří se precedent pro příští vlády, aby i ony nerespektovaly mezinárodní jednání předchozích vlád. Jestliže současná vláda nechce respektovat uznání Palestiny dané ústavním zákonem, mohou příští vlády odmítnout respektovat uznání Kosova dané pouhým usnesením vlády bez souhlasu prezidenta republiky, jenž zastupuje stát navenek.
[ zpět ]