Brusel i Česká spořitelna mohou víc pomoci ukrajinským běžencům

Střední Evropu zasáhla vlna uprchlíků z Ukrajiny. Část uprchlíků si může zajistit životní náklady sama. Ovšem jejich peníze jsou blokovány v ukrajinských bankách.

Běženci z Ukrajiny jsou válečnými, nikoliv ekonomickými migranty. Měli na Ukrajině rozdílný majetek. Někteří by rádi hradili své náklady ze svých zdrojů, čímž by se ulevilo i hostitelským státům, ale nemají přístup ke svým bankovním účtům, ať již v hřivnách či eurech v bankách na Ukrajině. Tyto banky jsou z důvodu války uzavřené či fungují omezeně. Též ukrajinská vláda brání převodu peněz do zahraničí, což je typické opatření v době válečné ekonomiky. Je třeba mobilizovat zdroje na válku a ne oslabovat ekonomiku odlivem peněz. Politika ukrajinské vlády je pochopitelná, byť komplikuje situaci ukrajinských občanů, kteří před válkou utekli do zahraničí. Naštěstí nebyla přerušena funkčnost ukrajinských platebních karet na evropském území. Ovšem to se může změnit.

Utečenci si po příjezdu k nám zařizují vedle víza, zdravotního pojištěni také bankovní účty v našich bankách a je logické, že by na ně rádi převedli své peníze z Ukrajiny, ale to bohužel nemohou. Přitom je situace řešitelná. Evropská unie uvolnila velké částky na podporu ukrajinské vlády. Je v možnostech EU vyjednat s kyjevskou vládou, že EU převezme se souhlasem jejich vlastníků-uprchlých běženců finanční prostředky na účtech běženců v ukrajinských bankách. Tyto prostředky pak poskytne kyjevské vládě jako půjčku a zároveň ze svého rozpočtu vyplatí peníze vlastníkům těchto účtů, pokud utekli např. do Polska, Čech, na Moravu, Slovenska či Maďarska.

Toto řešení zajistí, že fakticky peníze běženců na Ukrajině neopustí území Ukrajiny a kyjevská vláda se k nim dostane, aniž by je znárodňovala, a může je použít, na co chce, třebas na nákup zbraní. Zároveň se však poskytne hospodářské zajištění alespoň části běženců, kteří mají prostředky v bankách. V důsledku toho se zmírní tlak na sociální systémy hostitelských států.

Špatná zkušenost s Českou spořitelnou

Příkladem nepochopení vážnosti situace je postup České spořitelny. V Brně si ukrajinská běženkyně zřídila u spořitelny účet, chtěla i druhý pro svoji téměř dospělou dceru, která byla osobně přítomna se svým pasem a vízem, aby mohla mít vlastní platební kartu. Spořitelna však chtěla doklad, že je matkou své dcery. Na to běženkyně byla připravena a předložila rodný list s uvedením rodičů. Nepřipravena však byla spořitelna, protože rodný list byl psán v azbuce a odmítla účet zřídit, dokud matka nedonese úředně ověřený překlad do češtiny.

To, že lidé, kteří k nám utekli před válkou, si chtějí zřídit bankovní účet pro sebe či dospívající děti s možností bankovní karty, je pochopitelné. To, že banka po těchto běžencích zatížených tisíci a jednou starostí o své blízké na Ukrajině a spoustou zařizování v novém útočišti, chce, aby sháněli soudního překladatele a platili jej, je projevem idiocie.

Copak velká banka jako Česká spořitelna nemůže zaměstnat jednu z mnoha Ukrajinek, které u nás dlouhodobě pracují a znají česky, aby jim přepsala ukrajinský rodný list do češtiny? Vždyť by stačila jedna pro celý stát, naskenovaná kopie rodného listu se může přeložit obratem a zaslat na příslušnou pobočku. To by byla skutečná pomoc ukrajinským běžencům, podstatně významnější než přejmenování zmrzliny.