Rozhodnutí závazné a nespravedlivé

Ústavní soud zpětně vrátil soudcům plné 13. a 14. platy za některé minulé roky. Ve své dosavadní rozdílné judikatuře v této věci se tak většinově postavil na stanovisko aristokratičnosti soudců, pro něž nesmí podle Ústavního soudu platit obdobné platové zákony jako pro ostatní zaměstnance placené z veřejných rozpočtů. Ústavní soud odůvodnil svůj postoj i tím, že další platy byly upřeny soudcům bez jakékoliv náhrady, zatímco jiní veřejní zaměstnanci sice též přišli o další platy, ale někteří získali odměny. Jde o hrubé formalistické zkreslení pravdy. Naprostá většina zaměstnanců, včetně zaměstnanců státu nedosahuje v žádném případě výše průměrného platu soudce přes 70 000 Kč měsíčně. V případě samotných lidí pracujících na soudech tak odměny několika stovek korun pro zapisovatelky, jejichž průměrný plat je okolo 10 000 Kč, byly záminkou Ústavnímu soudu pro přiznání mimořádné více než stotisícové odměny pro každého soudce. Takovýto argumentační přístup je směšný. Odměny nejsou umožněny právě jako projev nezávislosti některých povolání a odstranění subjektivismu při jejich přidělování ze strany výkonné moci nejen u soudců, ale i tisíců dalších lidí pracujících pro stát – státních zástupců, zaměstnanců některých správních orgánů i poslanců a senátorů.

Ústavní soud rovněž poukázal na to, že soudci si nemohou na rozdíl od jiných lidí placených z veřejných rozpočtů přivydělat. Naprostá většina úředníků, učitelů, ústavních činitelů, státních zástupců, ale i soudců se věnuje jen své profesi. Pouze menšina si přivydělává jinou činností. Státní úředníci, ale i poslanci a senátoři nesmí pobírat odměny za činnost ve správních a dozorčích orgánech právnických osob s účastí státu. Tedy případné členství je bezplatné. Samozřejmě mohou pobírat příjem z vlastního majetku a jeho správy. Tedy mohou brát dividendy z vlastních akcií nebo jiné činnosti zhodnocující osobní soukromý majetek. To však je dovoleno i soudcům a soudci Ústavního soudu to mají vědět. Naopak poměrně časté je, že soudci publikují a mají příjem z autorských práv anebo přednáší za značné odměny na různých právních školeních pořádaných soukromými agenturami. Tedy i soudci mohou mít stejně jako ostatní zaměstnanci státu jiný příjem plynoucí ze správy vlastního majetku či např. pedagogické a autorské činnosti.

Ústavní soud vidí soudce jako něco více než jsou ostatní lidé pracující pro stát. Velké řeči o nezávislosti soudců mají zakrýt prostou podstatu rozhodnutí Ústavního soudu. Podstatou je, že soudci dostanou mimořádnou odměnu ve výši více než 100 000 Kč. Ostatní mají smůlu. Nic takového nedostanou jejich kolegové – státní zástupci. Nic takového nedostanou učitelé, ani úředníci na obcích, krajích a státních orgánech. Tedy další desetitisíce lidí pracujících zodpovědně, často se stejnou či vyšší kvalifikaci než mají soudci. Rozhodnutí Ústavního soudu je pro stát závazné a bude respektováno, toť vše. Žádnou právní ani lidskou úctu si nezaslouží.