Ústava dává práva prezidentu

Jiří Zlatuška v textu Klaus dostal lekci z práva (Právo 28. 7. 2006) kritizuje prezidenta za zvažování jeho práva odvolat rektora veřejné Vysoké školy uměleckoprůmyslové na návrh akademického senátu. Tvrdí, že prezident má čistě ceremoniální povinnost bez vlastní úvahy. To však nemá ústavní oporu. Hlava státu svá oprávnění vykonává v přesvědčení, že jsou v souladu s ústavou a nejsou proti zájmům státu. Pokud toto přesvědčení nemá, podle svého slibu takové rozhodnutí odmítne. To odpovídá ústavnímu textu i tradici. Prezident není povinen vyhovět každému návrhu na jmenování či odvolání z funkce, může si vyžádat návrh nový. Prezident Václav Havel odmítl jmenovat viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Brožíka, kterého navrhla Poslanecká sněmovna. Jestliže prezident již odmítl návrhy Poslanecké sněmovny a vlády a tyto to akceptovaly a předložily návrhy jiné, je jasné, že prezident může odmítnout i návrh akademického senátu, když ústavní síla akademického senátu je slabší než Poslanecké sněmovny. Jde o běžnou evropskou praxi. Sám Václav Havel v roce 2002 odmítl jmenovat rektora Univerzity Hradec Králové navrženého akademickým senátem. Slovenský prezident Ivan Gašparovič odmítl jmenovat viceguvernérem Národní banky Slovenska Vladimíra Tvarošku navrženého vládou se souhlasem parlamentu. Zesnulý rakouský prezident Thomas Klestil odmítl návrhy na jmenování některých ministrů z řad Haiderových Svobodných v první koaliční vládě rakouských lidovců a Svobodných.

Pokud by náš ústavodárce chtěl, aby ministry nejmenoval prezident, ale premiér či, rektory akademický senát, tak by to jednoduše napsal. Stanovil-li, že to dělá hlava státu na návrh jiného orgánu, zdůraznil spolurozhodování těchto orgánů, nikoliv podrobení prezidenta jinému orgánu. Taková součinnost platí i jinde. Nejvyšší státní zástupkyni jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti. Vláda nemůže jmenovat někoho, koho ministr nenavrhne, ale neznamená to, že má jen ceremoniální povinnost vyhovět každému návrhu. Může jej odmítnou a vyžádat si nový.

Za svá rozhodnutí je prezident právně odpovědný před Ústavním soudem, který jej může zbavit funkce. Neodpovědný je pouze za kontrasignované pravomoci, ale i zde má volnost rozhodování, jak dokázal prezident Václav Havel, když v březnu 2000 odmítl odvolat na návrh vlády Miloše Zemana člena Komise pro cenné papíry Tomáše Ježka, což podléhá kontrasignaci premiéra.