Jandák církvím rozumí

Dřívější sociálně demokratická politika byla v zajetí údajného nebezpečí církví pro stát. Církve však hrají tisíciletou významnou roli ve společnosti a mají pozitivní vliv v oblasti sociálních služeb nejen na věřící, ale všechny členy společnosti. Rozumný stát tradičním církvím pomáhá, neboť jsou alternativou různým sektám, jejichž činnost skutečně může být nebezpečná pro jednotlivce, ale i pro stát. Ministr kultury Vítězslav Jandák chce překonat dozvuky zastydlého antiklerikalismu, který byl typický pro sociální demokracii 19. století, ale dnes je přežilý. Naopak učení tradičních církví o spravedlivé společnosti je blízké modernímu pojetí právního a sociálního státu.

Prosazení nedávné novely církevního zákona, kterou chce Jandák zrušit, vázající právní subjektivitu církevních organizací na státní souhlas, je neústavní, ale hlavně zbytečné. V praxi nevznikl problém s činností církevních charit či obdobných institucí. Stát má zasahovat regulací tam, kde je poškozován, nikoliv kde nestátní iniciativa koná potřebnou činnost ve prospěch lidí. Právo zakládat právnické osoby bez souhlasu státu mají organizace odborů a zaměstnavatelů. Proč upírat církvím práva, která mají jiná sdružení občanů. Je zřejmé, že všechny stávající subjekty církví pro svou bohulibou činnost státní souhlas získají, ale Jandák správně pochopil symboliku tohoto zákona. Buď se na církve budeme dívat antiklerikalismem 19. století a budeme je chtít podezřívavě kontrolovat, anebo jim stát s respektem pomůže v jejich činnosti. Věřící jsou občané a nedůvěra vůči církvím je projevem nedůvěry vůči významné části voličů. Vítězslav Jandák prosazuje moderní vztah státu a církve jako dvou důvěřujících si a podporujících se institucí a to je přístup správný.