Datum: 13.02.2006

Povinný je úřední název

Zdeněk Koudelka

Lingvistka Libuše Čižmářová v textu Jméno Česko je běžné (Právo 17. 5.) se dopustila zásadních protiprávních tvrzení, i když nevycházela z úmyslu porušovat náš právní řád, ale z nadšeného fandovství pro slovo Česko. Čižmářová staví tvrzení o závaznosti používání slova Česko na doporučení Ministerstva školství z 1999 zveřejněné v jeho Věstníku a o rozhodnutí Názvoslovné komise. Náš ústavní řád jasně stanoví, že povinnosti lze ukládat jen zákonem parlamentu. Doporučení ministerstva zveřejněné v jeho interním věstníku má vliv jen na podřízené úřadníky ministerstva, nikoliv na jiné občany. Podivné je i to, že lingvistce uniká rozdíl slova „doporučení“, z něhož jasně plyne, že nejde o závazný příkaz. Názvoslovná komise pak není žádným státním orgánem a nemá žádnou moc komukoliv cokoliv nařizovat.

Názvy státu v jejich neúřední podobě jsou mnohdy závislé na pohnuté historii dané země a záleží také vůči komu se užívají. Britové užívají název Falklandské ostrovy, a Argentinci, kteří s Brity vedly válku o ostrovy, vždy jen Malvínské ostrovy.

[ zpět ]